Žijeme Divadelním podzimem
Když jsem obdržela od paní ředitelky e-mail s pozvánkou na divadelní představení, které probíhalo v rámci festivalu Českolipský divadelní podzim, bylo mi hned jasné, že se toho chci ujmout. Taková nabídka se neodmítá, právě naopak a tak jsme s dětmi a ostatními třídami vyrazili krátce po osmé hodině ranní, ve středu, do Jiráskova divadla. Po příchodu do šatny už jen stačilo sundat si svršky a jít se usadit. Naše byla řada číslo pět, nádherný výhled a tak akorát blízko k pódiu. Při vchodu do sálu stál pan uvaděč v dobovém kostýmu z biografu dvacátých let minulého století. Po zaplnění sálu potemněla světla a představení začalo. … Pan uvaděč nás seznámil se sebou samotným, s paní, co „podávala“ popcorn a jelikož zapomněla jedno písmenko ve slově, za chvíli měla prázdné ruce a její práce byla u konce. V tu chvíli na scénu nastoupil pan promítač, nejdůležitější člověk celého biografu a právě tento pán nás po celou dobu představení seznamoval s jeho přáteli, s přáteli, kteří jsou jen na plátně. S přáteli, o kterých mnoho z nás nemělo ani tušení, že někdy existovali a vlastně existují do teď. Byla to nejvíc nejskutečnější podívaná, společně jsme se zatoulali na divoký západ, potkali jsme Mumii, viděli i Neviditelného Jacka, který nám házel své svršky i spodky, poznali jsme Profesora Frankensteina a jeho vynálezy, včetně Monsta, které stvořil přímo během představení. Také jsme se seznámili s King Kongem a jeho lovcem, poznali jsme vtipnou dvojici Charlieho a Charlieho. Díky těmto postavám a panu promítači jsme zjistili, že všichni se vlastně potkávají proto, že jsou přátelé a přátelství znamená, že člověk cítí a cítí právě tím nejdůležitějším orgánem, srdcem. Zběsilé Monstrum Profesora Frankensteina prodělalo během představení operaci a obdrželo srdce. Nakonec se všichni přátelé, po několika zkouškách, společně vyfotografovali a děti mohly zažít na vlastní kůži, oči, uši, nosy, ruce a nohy, jaké to je, vstoupit do samotného srdce biografu a to bylo, pánové a dámy, veliké kouzlo. Bylo to zkrátka báječné, kouzelné a velice milé.
Nápad vyrobit obrázek přišel záhy po návratu z představení. Všechny smysly byly zjitřené, mysl pracovala, v paměti vše čerstvě, a tak jsme se rozhodli vyrobit obrázek, který bude odrazem našeho zážitku z divadelního představení. Nejen, že jsme v něm zachytili naše pocity a dojmy, ale též jsme měli možnost tímto způsobem rozvíjet kreativitu a posilovat paměť, jelikož se dost často stává, že děti své zážitky rychle zapomínají. Obrázek se tak stal památkou, připomínkou jednoho z mnoha a mnoha zážitků, avšak tento stojí za zapamatování.
Mgr. Zuzana Hlaváčková
Následující novinka Předchozí novinka
